Říká se jim „mořské tanečnice“, mohou vypadat jako igelitový sáček, a proto jsou ve vodě téměř neviditelné, a jsou velmi nebezpečné. Na medúzy, zástupce živočišného kmene žahavců, můžeme narazit i ve Středozemním moři, kam Češi jezdí velmi rádi na dovolenou. A setkání s nimi může pro každého z nás znamenat nepříjemnosti, a to přesto, že představují jeden z nejjednodušších živých organismů. A přitom také jeden z nejstarších – odhaduje se, že medúzy za sebou mají 700 milionů let dlouhý vývoj.
Medúzy totiž nemají kostru, oběhový systém, dýchací orgány ani vylučovací ústrojí. Jejich tělu chybí hlava, nemají smysly ani nervy. Jejich tělo je sestaveno jen ze dvou vrstev buněk, které vytvářejí vnější slupku a vnitřní výstelku (prostor mezi nimi je vyplněn želatinovou hmotou), a skládá se z ústního otvoru a kolem něj vlajících chapadel. Ty medúze slouží k získávání potravy. Jsou pokryty malými váčky s jedem a bodlinami (zvanými tubuly). Některé druhy medúz, například Carukia barnesi (neboli medúza Irunkandji) mají ve váčcích jed, který je smrtelně nebezpečný i pro člověka a může ho zabít. Je totiž stokrát silnější než jed nejjedovatějšího hada mamby černé.
Význam jedu je jasný: má za úkol znehybnit nebo usmrtit oběť (nejčastěji drobné mořské živočichy včetně ryb), kterou chapadla dopraví do úst. Tělo medúzy obsahuje jak samčí, tak samičí orgány, takže každá medúza se může rozmnožovat samostatně. Některé z nich jsou velmi malé, dorůstají se velikosti jen necelého centimetru, jiné jsou ale obryně a mohou být větší než dospělý člověk.