Viktor Ponrepo; autor: neznámý – Album representantů všech oborů veřejného života Česko-Slovenského, hlavní redaktor prof. Fr. Sekanina, vydalo Umělecké nakladatelství Josef Zeibrdlich, Praha I., Bílkova 17, 1927, volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11249281
Pod jeho rodným jménem Dismas Ferdinand Šlambor ho zná jen málokdo. Svým uměleckým jménem je sice o něco známější, přesto ale Viktor Ponrepo nepatří mezi osobnosti, které bychom byli schopni si rychle zařadit. Přesto se jednalo o významnou postavu, protože byl v Čechách průkopníkem kinematografu, dnešního kina. Narodil se 6. června 1858.
Jeho otec si přál, aby se stal pozlacovačem, což mu Dismas splnil, ale protože mu tohle zaměstnání přinášelo jen málo uspokojení, využil svého dávného talentu zvládat všemožné triky a stal se iluzionistou, tedy kouzelníkem, a se svým zábavným programem objížděl český venkov. K provozování této činnosti měl povolení úřadů, a když u Lysé nad Labem spatřil na vile nápis Bon Repos (Dobrý odpočinek), tento název trochu přizpůsobil češtině a stal se Viktorem Ponrepem. A protože se mu odjakživa zamlouvalo bavit diváky, když se jeho řemeslo trochu omrzelo, zakoupil starou promítačku a promítal filmy. Představení tehdy němých filmů doprovázel svými výstupy, kouzelnickými triky, vysvětlováním děje a hlavně úvodním uvítáním všech příchozích.
Protože film lidi okouzlil, chodilo jich na Ponrepova představení stále víc, takže už je nemohl vítat všechny osobně. Natočil tedy krátký film, který pouštěl po hlavním představení, ve kterém se ukláněl a děkoval za návštěvu. Stejné záběry se v Ponrepově kině v pražské Karlově ulici, prvním stálém kině v Praze, promítaly i tehdy, když se majitel nemohl dostavit kvůli nemoci. A tento výstup později zpracoval režisér Karel Zeman, když vytvořil děkovací postavičku animovaného pana Prokouka, která se ukláněla divákům v kině a v televizi po skončení některých filmů.
Podrobný životopis Viktora Ponrepa
Medaile vydaná u příležitosti 150. výročí Ponrepova narození