Na slunečních hodinách, cifernících hodinek nebo při označení ročníku nějaké pravidelné události se můžeme setkat se zápisem číslic sestaveným z několika písmen – I, V, X, L, C, D a M. Jedná se o římské číslice, které západoevropská civilizace převzala od starověkých Římanů. Dnes už se tolik nepoužívají, protože před více než jedenácti stoletími byly kvůli nepraktičnosti nahrazeny číslicemi arabskými.
Prvním římským číslicím dala vznik jejich podoba s gesty používanými při počítání na rukách. I (značící jedničku) je podobné zdviženému prstu, V (tedy pětka) svým tvarem připomíná úhel, který svírají palec a malíček na rozevřené dlani (a prstů je na ní celkem pět). X (desítka) jsou dvě zkřížené dlaně, které mají dohromady deset prstů. C (číslo 100) je počátečním písmenem latinského slova centum, které značí přesně tento počet, L je pak rozpůlené C. Podobně připomíná rozpůlené M (od slova mille, tedy tisíc) písmeno D (pět set).
Pravidla pro používání římských číslic jsou jednoduchá: číslice se zapisují od nejvyšších k nejnižším, nižší číslici umístěnou před vyšší je třeba odečíst a odečítá se vždy jenom jedna. Nejčastěji se používají jen tři stejné znaky a pro odečítání se používají jen I, X a C, od V a X jen I. Tisícinásobek dané číslice se označuje vodorovnou čárkou nad písmenem. Některá čísla lze zapsat více způsoby, například pro číslo 95 můžeme použít XCV i LXLV. Při některých příležitostech se můžeme setkat s výjimkami z uvedených pravidel, například na zmíněných slunečních hodinách se někdy pro zápis čísla 4 používají čtyři I (tedy IIII).
Abyste si pořadí římských číslic zapamatovali, můžete se naučit nejznámější mnemotechnickou pomůcku – Ivan Vedl Xavera Lesní Cestou Do Města – anebo si můžete vymyslet jinou, třeba Irena Vzala Xantypu Leteckou Cestou Do Madridu.
Převody čísel a další informace na converter.cz
Římské číslice a Pravidla českého pravopisu