Dokud lidé připravovali jídlo z vlastních surovin nebo z produktů vypěstovaných sousedy zemědělci v jejich blízkém okolí, mohli si být jisti tím, že jedí jen přírodní produkty. Jakmile se lidská civilizace rozrostla a spotřeba potravin se úměrně tomu zvýšila, vyrábějí se nejrůznější potraviny často na vzdálených místech. Ve velkém, a tedy průmyslově. A protože musí ke konečnému spotřebiteli urazit dlouhý kus cesty a přitom musí hezky vypadat, přidávají se do nich přídatné látky (aditiva), na obalech výrobků označovaná písmeny E a tří- nebo čtyřcifernými čísly. Říkáme jim proto éčka.
Přídatné látky jsou chemikálie, které se do potravin přidávají při průmyslové velkovýrobě a mají velké množství funkcí. Podle nich jsou rozděleny do kategorií. Například chránit potravinu před vzdušným kyslíkem, se kterým můžou přijít do styku, mají za úkol antioxidanty. Že je výrobek hezčí a barevnější, zajistí barviva. Ale nejen ta se používají pro zlepšení vzhledu – stejný účinek mají vyvolat také lešticí a zpevňující látky. V některých typech potravin se používají látky vytvářející pěnu, jinde zase odpěňovače. A zabránit vysušování mají látky zvlhčující. Prodloužit trvanlivost mají za úkol konzervanty, které zabraňují rozmnožování mikroorganismů škodlivých pro lidské tělo. Regulátory kyselosti mají ovlivnit pH výrobku, tedy jeho zásaditost a kyselost. Kypřicí látky a plnidla se přidávají pro zvýšení objemu a náhradní sladidla zvýší sladkost pokrmu. Jiné chemikálie si zase berou na starost želírování, tedy vytváření gelu, zlepšování roztíratelnosti nebo zabránění vytváření hrudek.
Zatímco některé přídatné látky mohou být organismu prospěšné, jiné mohou být ve vyšších, nebo dokonce i nepatrných dávkách škodlivé. Proto jejich přidávání do potravin reguluje vyhláška Ministerstva zdravotnictví a jejich použití v konkrétním výrobku musí být uvedeno na obalu. Proto je dobré se dobře podívat, co v obchodě nakupujeme, a alespoň těm úplně nejškodlivějším se vyhnout.