Že je počasí vrtošivé, o tom se můžeme přesvědčit každoročně v různých obdobích roku. Zatímco Vánoce slavíme v posledních letech na blátě a teploty kolem Štědrého dne šplhají vysoko nad bod mrazu, zima často panuje ještě v polovině března, kdy už by mělo pomalu začínat jaro.
V našem, mírném podnebném pásmu se ale nesetkáváme s žádnými velkými extrémy. Největších, nebo naopak nejmenších hodnot dosahují klimatické veličiny v těch místech na světě, kde jsou k tomu podmínky. Tak například absolutně nejvyšší teplotu (57,8 °C) naměřili meteorologové 11. 8. 1933 v mexickém San Luis Potosi a 13. 9. 1922 v El Azizia v Libyi. V České republice ukázal teploměr nejvyšší teplotu v Praze-Uhříněvsi 27. 7. 1983, a to přesně 40,2 °C. Na opačném konci stupnice bylo třeba ještě mnohem většího počtu dílků. Nejchladněji totiž bylo 21. 7. 1983 na Antarktidě, kde badatelé v polární stanici Vostok naměřili −89,6 °C. V Česku sestoupal teploměr nejníže (na −42,2 °C) 11. 2. 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic.
Rozpětí mezi nejnižší a nejvyšší teplotou dosahuje tedy více než 147 stupňů Celsia. Takového rozdílu nemohou pochopitelně dosáhnout teploty v jediném místě na Zemi. Zajímavou zkušenost, a to dokonce v průběhu několika minut, učinili v této věci ve městě Spearfish v americkém státě Jižní Dakota, kde 22. 1. 1943 stoupla teplota během dvou minut z −20 na +7 stupňů.
Extrémy Země (v angličtině)