Jako mnohá proslulá města na celém světě má i Praha své přirozené centrum, na které proudí davy lidí. Mísí se zde spěchající domácí s mimopražskými návštěvníky hlavního města a památek chtivými turisty a žije to zde multikulturním chaosem chodců proplétajících se mezi automobily. Václavské náměstí, řečené Václavák.
Vlastně nejde o náměstí, ale bulvár dlouhý 750 a široký až 60 metrů. S plochou 41 803 metrů čtverečních je tedy velký asi jako sedm fotbalových hřišť. Zatímco dolnímu Můstku dominuje bývalá budova strojírenského podniku ČKD s velkými hodinami, na horním konci si pod jezdeckou sochou svatého Václava („pod koněm“ nebo „pod ocasem“), umístěnou před budovu Národního muzea, dávají dostaveníčko lidé nejrůznějšího věku a rozličných osudů a také lidé demonstrující v důležitých momentech svou oddanost ideálům. Uprostřed náměstí stála dříve jiná socha patrona české země, ta ale byla v roce 1879 přemístěna na Vyšehrad.
Dříve se Václavák jmenoval Koňský trh. Koňské trhy tu byly do roku 1877 a kromě jiného se na tržnici také popravovalo. V roce 1848 bylo náměstí na návrh českého novináře Karla Havlíčka Borovského přejmenováno na Svatováclavské. Socha od Josefa Václava Myslbeka přibyla v roce 1913. Na podstavci od architekta Aloise Dryáka je možné přečíst si nápis „Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím“.
Přestože jde o pozoruhodnou atrakci, zařadil Václavské náměstí v roce 2009 britský deník The Times mezi nejšpinavější turistické atrakce a kvůli kapsářům a dalším nebezpečím, která tu na pocestné číhají, doporučil navštívit ho pouze přes den.
Vyčerpávající informace na serveru Pražské informační služby