Dnes už jsou to jen malé ploché krabičky, které v době miniaturních technických vynálezů váží třeba jen 30 gramů a které lékaři voperují nemocným s poruchami činnosti srdce pod kůži, ale význam mají obrovský. Mnoha pacientům totiž kardiostimulátory prodlužují životy o několik desítek let.
Kardiostimulátor sleduje aktivitu srdečního svalu, a kdykoli je třeba, pomocí elektrody zavedené v srdeční dutině pošle srdci elektrický impuls, který ho vybudí k aktivitě – správnému stahu. Poháněný je baterií, která má výdrž až několik let. Lékaři (kardiochirurgové) voperují tuto životadárnou pomůcku do těla pacienta při znecitlivění v místě operace zhruba během třiceti minut. Jen v České republice proběhne zhruba 6 tisíc implantací ročně a tuto zkušenost má za sebou 100 tisíc lidí!
První kardiostimulátor implantovali v roce 1958 švédští lékaři Arne Larssonovi. Nejednalo se ale o žádného drobečka, protože přístroj byl velký asi jako hokejový puk a vážil dva kilogramy. U nás první operace tohoto druhu proběhla o čtyři roky později. Už v roce 1889 ale navrhl zařízení, které bylo schopno povzbudit srdce k aktivitě, britský fyziolog John McWilliam. Od té doby prošel pomocník lidí s nemocným srdcem bouřlivým vývojem a dnes mají krabičky zachraňující životu miniaturní rozměry a váží třeba jen pouhých 30 gramů.