Zatímco v českých zemích si lidé během oslav nebo při posezení u televize pochutnávají na bramborových lupíncích, v mexické kuchyni, a nejen při slavnostních chvílích nebo jako součást nějakého rituálu, se můžeme setkat s takzvanými nachos („načos“). Kukuřičné čipsy mají s těmi bramborovými leccos společného, mají ale i své zvláštnosti.
Zatímco bramborová obdoba čipsů se vyrábí krájením brambor na slabé plátky, které se následně osmaží, jejich mexická obdoba vzniká rozkrájením kukuřičných placek nazývaných tortily, které jsou tradičním jídlem mexické kuchyně a plní se nejrůznějšími masovými směsi. S dalšími jídly se mohou podávat také nachos a velmi často se dochucují chuťově výraznými omáčkami, jimiž je mexická kuchyně rovněž proslulá.
Autorem nachos je Ignacio Anaya z Piedras Negras v Mexiku. Ten začal tuto pochoutku nabízet v roce 1943 v restauraci Victory Club, kde pracoval. Podával je s roztaveným sýrem a čili papričkami. Pojmenoval je podle domácí podoby svého jména Ignacio (Nacho).