V krásné kopcovité krajině Podkrkonoší, asi 35 kilometrů severozápadně od Hradce Králové, se nad stejnojmenným městečkem, které má i s několika vesničkami, které k němu patří, necelých 1 300 obyvatel, tyčí zřícenina kdysi hrdého hradu Pecka. Jméno dostal podle tvaru kopce, na kterém byl na počátku 14. století z kamene postaven. Ještě předtím, pravděpodobně více než dvě stě let, však na jeho místě stála dřevěná tvrz.
Hrad byl postaven jako součást obrany zlatých dolů ve Stupné. Tento účel plnily dvě věže spojené zdí. Součástí areálu byl také obytný palác. Celý systém ochrany doplňoval nezbytný příkop a padací most, který jediný umožňoval přístup k hradu. Zhruba dvě století probíhaly na Pecce rozsáhlé přístavby a rekonstrukce, nejprve v gotickém a později v renesančním stylu, takže když objekt vlastnil jeho nejznámější majitel, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, měla Pecka už čtyři obytné paláce a byla vlastně zámkem. Známý diplomat, cestovatel, autor cestopisu, hudební skladatel a komorník na dvoře císaře Rudolfa II. byl přímo zde v roce 1621 zajat vojskem Albrechta z Valdštejna a spolu s dalšími 26 českými šlechtici po rozhodující bitvě třicetileté války na Bílé hoře popraven na Staroměstském náměstí. Albrecht z Valdštejna Pecku, kterou získal po zabavení majetku popravených šlechticků, věnoval kartuziánům, takže byla stále míň a míň využívaná a chátrala. Definitivní konec pro ni znamenal velký požár z roku 1830.
Jedna z pověstí o Pecce říká, že když ji v roce 1432 obléhalo půl roku sirotčí bratrstvo, východočeští husité, k jejichž vojevůdcům patřil i Jan Žižka, začaly na hradě docházet zásoby, a proto obránci zorganizovali domnělou svatbu, při které se hlasitě radovali. Chtěli tak dát najevo, že jídla mají stále dost. Pecka se tak stala jedním z mála hradů, které se husitům nepodařilo dobýt.