Oheň je jeden z nejdůležitějších přírodních jevů, které člověk zkrotil tak, aby mu sloužily. Díky tomuto živlu se můžeme ohřát, ale umíme také tepelně upravit velké množství potravin. Dostatečná tepelná úprava pokrmů likviduje choroboplodné zárodky. Ne nadarmo se ovšem říká, že oheň je dobrý sluha, ale špatný pán – nechtěné požáry umí nadělat pěknou neplechu. Víte, co se při takovém ohni vlastně děje?
Symbol olympijských her a také nouzový původce světla je typickým zástupcem děje, které se nazývá hoření. Při něm se hořlavé látky slučují se vzdušným kyslíkem a vzniká teplo a světlo. Aby mohly předměty hořet, musí být hořlavé, tedy musí být za předpokladu, že je k dispozici zdroj dostatečného tepla, schopné vázat kyslík. Přístup kyslíku je pro oheň důležitá, jakmile mu totiž zamezíme, oheň uhasíme. Hořlavé látky mohou být jak pevné (například papír nebo dřevo), tak kapalné (benzín, líh aj.) i plynné (propan-butan, zemní plyn apod.). Za to, že předměty hoří i bez přítomnosti původního zdroje tepla, který oheň zažehl, může skutečnost, že během hoření vzniká nové teplo, které na hořlavou látku působí.
Z ohně vnímáme především plamen. To jsou plyny, které vznikají uvolňováním z hořících látek. Plameny mají různou barvu, kterou ovlivňuje složení hořlavého předmětu. Plamen bývá nejteplejší nahoře. Při hoření vzniká několik nebezpečných plynů, jako jsou oxid uhelnatý, oxid uhličitý, oxid siřičitý, kyanovodík, chlorovodík a další.