Lidé během svého života procházejí několika obdobími, během nichž se vyvíjejí jejich tělesné a duševní funkce a osvojují si dovednosti a znalosti. V každé etapě přitom najdeme něco, co je pro něj příznačné a co se odehrává v životě každého z nás. Mají dokonce svá pojmenování.
Poté, co vznikne lidský život, tráví dítě devět měsíců v těle matky. Nejprve se vyvíjí takzvaný zárodek. Pro toto období je typické, že se vytvářejí základy budoucích orgánů. Malý zárodek, veliký jen několik milimetrů, vyroste v plod. Ten už se tvarem podobá budoucímu človíčkovi, přesto si musí ještě asi šest měsíců počkat, než se narodí. Mezitím mu vyroste všechno, co bude potřebovat k samostatnému životu – zatím je totiž závislý na matce, z jejíhož těla dostává živiny.
Období prvních tří měsíců od narození je obdobím novorozence a nejoblíbenější činností dítěte během něho je spánek. Musí se také zorientovat ve světě a přizpůsobit mu základní tělesné funkce. Další období se nazývá kojenec a trvá přibližně do 15 měsíců věku a dítě v té době nabere růst, který už nikdy později nepřekoná. Na jeho konci umí chodit a umí i říkat první slova. Řeč pak zdokonaluje jako batole. Toto období trvá zhruba do tří let. Následuje předškolní věk, který končí v šesti letech, kdy je člověk schopný být přeborníkem takřka ve všech pracích, do kterých se s chutí vrhá.
Mladší školní věk a puberta jsou charakterizované dalším rozvojem schopností, ale také výrazným vývojem citů. Následuje období dospívání neboli adolescence a mladé dospělosti a po nich nastává nejdelší a nejplodnější úsek života – dospělost, během níž člověk provozuje velké množství aktivit, zakládá rodinu, kráčí za pracovními úspěchy a předává své zkušenosti. Posledním obdobím je stáří (nebo také pozdní dospělost).