Zatímco pro Šípkovou Růženku znamenal keř rostliny s latinským názvem Rosa canina neboli růže šípková pohromu, pro člověka jsou jeho plody užitečné, protože obsahují velké množství vitamínu C a také další zdraví prospěšné látky. Šípek potkáme u nás na mnoha místech – roste na krajích lesů, na slunných stráních, na okrajích příkopů a na skalách. A když je chceme utrhnout, musíme si dát pozor, protože na větvích vyrůstají malé, do háku zahnuté trny.
Říká se mu také psí růže, polní růžičky, růže trnová nebo šípina a je to blízký příbuzný růže, jedné z nejznámějších květin, které se zušlechtěné pěstují na našich zahradách. V přírodě bychom našli více než 60 nejrůznějších odrůd růže šípkové, lišících se v různých znacích rostlin. Keř vyrůstá z hluboko, až jeden metr vrostlého kořene a výrazně se rozvětvuje. Dorůstá výšky jednoho až tří metrů, ale pokud se má po čem pnout, vytáhne se jako liána až do výšky 10 metrů. Nejradši má vápenitou půdu, ze které čerpá živiny, a najdeme ho jak v nížinách, tak v nadmořských výškách až 1 200 metrů. I když je typický hlavně pro Evropu, jeho domovinou je také severní Afrika a západní Asie. Na každém keři vyrůstají stovky oranžově až sytě červeně zbarvených plodů (šípků), které mají vejčitý až kulovitý tvar. Nejedná se vlastně o jednotlivé plody, ale skupinu několika plodů, tzv. souplodí.
Pro vysoký obsah vitamínu C jsou šípky celoročně vyhledávanou surovinou v lidovém léčitelství. Sbírají se těsně před dozráním, kdy je v nich vitamínu C nejvíc, a suší se. Zejména v zimě pak pomáhají proti nemocem. Čaj ze šípků je nejen zdravý a chutný, ale obsahuje také vitamíny B1, B2, P a K, flavonoidy, karoteny, z nichž je tělo schopné vyrobit vitamín A. Asi třicet procent šípku tvoří cukry, což ho předurčilo k používání v potravinářském průmyslu, kde se z něj vyrábějí sirupy a marmelády a také víno.