Jako se každoročně poslední říjnovou sobotu noc prodlužuje, každý rok poslední víkend v březnu se v noci ze soboty na neděli ručička hodinek posune o jednu hodinu dopředu. Zavedením letního času se lidé žijící převážně v Evropě snaží posunout aktivní část dne tak, aby využili co nejvíce denního světla.
Historie letního času se v Evropě začala psát za první světové války. Z důvodu úspory elektrické energie se v roce 1916 poprvé posunul čas oproti času běžnému o 1 hodinu dopředu. Mezi prvními bylo Švédsko, Německo a Rakousko-Uhersko, do kterého patřily i české země. Letní čas byl v letech 1918–1919 zaveden i v USA, byl ovšem tak nepopulární, že po dvou letech byl zrušen. Dnes používá letní čas většina evropských zemí. Výjimku tvoří Island, Bělorusko, Grónsko, norské ostrovy Jan Mayen a Špicberky.
Přechod astronomického času nastává ve všech časových pásmech současně. Poslední neděli v březnu v 1:59:59 hodin středoevropského času se ručička posune na 3:00:00 hodin středoevropského letního času. Posun času o hodinu zpět nastává poslední víkend v říjnu. Tento termín zavedla Evropská unie v roce 1996 a také Česko se tomu přizpůsobilo.
Důvodem zavedení letního času byla již zmíněná energetická úspora, především ve večerních hodinách, kdy jsou lidé doma více aktivní než v hodinách ranních. Některé dnešní průzkumy však tyto teorie vyvracejí. A tak mezi pozitiva letního času patří prodloužení aktivního odpoledne za světla, i když samotný přechod znamená pro lidské tělo zátěž, se kterou se musí vyrovnat.