Každý, kdo byl někdy nucen loupat nebo krájet cibuli, ví, že tenhle nenápadný kousek zeleniny umí pěkně potrápit. Čím je totiž čerstvější, tím více nás při práci s ní pálí oči a to nás nutí k slzení. Zatímco při loupání není účinek látek obsažených uvnitř tak výrazný, při krájení se nerozbrečí jen odolní jedinci. Obrázek člověka slzícím nad kuchyňským prkénkem není nic nenormálního.
Když cibuli krájíme, uvolňuje se z ní látka, která je schopná vyvolat slzení. Ta reaguje s aminokyselinami obsaženými v cibuli a vzniká sulfonová kyselina (chemický vzorec RSOH), která se vzápětí přeměňuje na velmi dráždivý plyn syn-propanthial-S-oxid (CH3CH2CHSO), který se vzduchem dostane k našim očím a nutí nás k slzení. Nervová vlákna, která jsou součástí rohovky, totiž na přítomnost tohoto plynu zareagují tím, že aktivují slzné žlázy.
Cibule kuchyňská (lat. Allium cepa), která patří do čeledi česnekovitých, pochází z Asie, pravděpodobně ze západní, z oblasti Pakistánu, Íránu a Afghánistánu. V době 4000 let před naším letopočtem ji pěstovali už Sumerové. Protože má výraznou chuť a vůni, stala se nepostradatelnou součástí mnoha jídel. Kromě toho má ale blahodárné účinky na lidský organismus: nejvýznamnější látkou v ní obsaženou je allicin, který umí působit jako antibiotikum – ničí škodlivé mikroorganismy v těle. Umí tedy bojovat například proti kašli a rýmě. Kromě toho obsahuje cibule také vitamíny skupiny B, vitamíny C a E, karoteny a dále důležité prvky jako železo, draslík, vápník, fosfor, zinek, síru, hořčík, sodík, měď, jód a další. Jedením cibule můžeme posílit žaludek a střeva, zlepšit chuť k jídlu, snížit krevní tlak a zlepšit činnost srdce. Příznivě působí také na ledviny a močové cesty. Pomáhá také léčit kožní nemoci jako plíseň a bradavice a je účinná proti vzniku opuchlin a svědění po bodnutí hmyzem.