Moderní netbooky (čti netbuky) neboli také mininotebooky či subnotebooky, nejmenší zástupci mezi počítači, jsou důkazem nikdy nekončícího zmenšování, které ovládá svět technologií. Zatímco ještě před několika lety museli majitelé mobilních telefonů nosit kufřík, který spojení se světem umožňoval, dnes stačí miniaturní přístroj dát do kapsy. A podobné je to s přenosnými počítači.
Protože lidé pracující s počítači potřebovali mít svá zařízení při ruce na cestách, na oddělených pracovištích nebo doma, začali výrobci počítačů v 70. letech konstruovat přenosné počítače. První se jmenoval Osborne 1, přišel na trh v roce 1981 a žádný drobeček to rozhodně nebyl – vážil přes 11 kilogramů. Už o rok později bylo možné pořídit si laptop, počítač na klín. Vývoj se ale nezastavil a po čase nahradily laptopy notebooky, počítače nabízející slušný výkon, a přitom umožňující být svému uživateli k dispozici prakticky kdekoli.
Většina notebooků má displeje s úhlopříčkou kolem 15 palců (asi 38 centimetrů) a kvůli požadavkům na výkon jsou těžší a baterie vydrží maximálně tři hodiny. A tak ke slovu přišel vynález jménem netbook. Jejich úhlopříčky mají kolem 10 palců a použité součástky spotřebovávají mnohem méně energie, takže vydrží až 9 hodin. I když mají menší výkon, jsou na běžnou práci dostačující. A díky hmotnosti kolem 1 kg je možné je brát úplně všude. Když jejich míry srovnáme s prvním elektronkovým počítačem z roku 1944, který vážil 40 tun a zabíral plochu 150 metrů čtverečních, je to opravdu něco jiného.