Ještě dnes občas zaslechneme slova jako tucet nebo kopa. Ačkoli by se mohlo zdát, že pojmenovávají neurčité množství lidí nebo předmětů, není tomu tak. Tyto dávné měrné jednotky pojmenovávají přesně dvanáct a šedesát kusů a vycházejí ze starého systému, který má svá jasná pravidla. Přestože je v podstatě nepoužíváme, měly ale v porovnání s takovým provazcem nebo látrem štěstí, že se s nimi tu a tam setkáme.
Potřeba uchopit nějakým způsobem okolní svět a začít ho měřit vyvstala v dávných dobách s rozvojem zemědělství a s ním souvisejícího obchodu. Lidé obdělávali svá pole, která bylo třeba rozdělit a správně změřit. A stejně tak bylo třeba zjistit, kolik se toho urodilo. Proto začaly různé národy na různých místech světa vytvářet měrné (metrické systémy), které určovaly nejprve jednotky míry a váhy a později také dalších veličin. Často se míry lišily dokonce město od města. Poté, co některé národy zvětšily svá území nebo co začaly vznikat státní útvary, dařilo se rozšiřovat měrné soustavy na větší území. Časem tak začaly některé systémy měření převládat. Dnes je nejvýznamnější mezinárodní soustava, kterou nazýváme SI. Vychází z desítkové číselné soustavy (počítá se do deseti, a když se základní jednotka vynásobí nebo vydělí deseti, přidá se k jejímu názvu předpona), ale není jediná – v některých zemích ji doplňuje historický systém (někde se dodnes používá například délková míra míle).
Zmíněné tucet a kopa byly v českých zemích používány pro pojmenování většího množství: tucet označoval 12 kusů a kopa pět tuctů, tedy 60 kusů. To byly zároveň čtyři mandele (mandel = 15 kusů). Veletucet dával násobky tuctů (12 × 12), tedy 144 kusů a velekopa násobky kop, tedy 3 600 kusů. Míry a váhy pak lidé nejčastěji pojmenovávali podle toho, co měli vždy s sebou, když potřebovali měřit. Ve 13. století tak existovaly délkové jednotky jako prst (šířka prstu, tj. cca 20 mm), dlaň (šířka dlaně, tedy asi 80 mm), loket (60 cm) apod. Vedle nich existovaly jednotky jako provazec (přibližně 25 metrů, tj. 52 loktů), hon (asi 125 metrů). Vzhledem k tomu, že například hon udávala vzdálenost, kterou urazilo tažné zvíře za dobu cca 2 minut a každý člověk je jinak velký, nebylo možné brát změřené délky úplně doslova, šlo jen o orientační čísla. V nejrůznějších dobách se měřilo také na pídě (1 píď = 10 prstů), stopy (nebo také střevíce; 12 palců, ale také otisk chodidla), kroky, kročeje (2 lokty), míle, sáhy (3 lokty), látra (4 lokty). Z měření hmotnosti v historii pak pocházejí například kventlík (4,4 gramu), lot (4 kventlíky), kámen, hřivna apod.
Velký přehled starých českých měrných jednotek