Všichni živočichové patřící mezi obratlovce mají tělo pokryto vrstvou, která má tělo chránit proti okolnímu prostředí. Nazývá se kůže a u velké většiny savců je pokryta ochlupením (srstí). U dospělého člověka zaujímá plocha kůže až 1,8 metrů čtverečních, takže je úplně největším tělním orgánem.
Nejtenčí kůže kryje u člověka oční víčko a tu část hlavy, na které rostou vlasy. Zde dosahuje tloušťky jen zhruba 0,4 mm. Nejsilnější je na zádech, kde bychom naměřili až 4 mm kůže. Nejedná se o jedinou vrstvu, ale vlastně hned tři: navrchu je pokožka, uprostřed škára a uvnitř podkožní vazivo. Horní vrstva, pokožka (epidermis) odumírá a v průběhu celého života se odlupuje, takže průměrný člověk jí za život ztratí (a zase se mu obnoví) asi 20 kilogramů. Pokožka má kromě ochranné funkce také roli smyslovou, protože obsahuje velké množství nervových buněk, které do mozku přenášejí informace o teplotě a tlaku a také reagují na poranění kůže.
Škára neboli odborně corium je pevná a pružná část kůže, která se vlivem živin, které do kůže pronikají, zvlňuje. Proto máme na těle velké množství hrbolků, které jsou nejvíce patrné na rukách. Díky nim může například kriminalistika využívat princip, kterému se říká otisky prstů. Na světě nenajdeme dva lidi, kteří by měli otisk nějakého prsu úplně stejný. Škára stárnutím svoji pružnost ztrácí. Podkožní vazivo (tela subcutanea) obsahuje tukové buňky, v nichž se skladuje energie a vstřebávají se do nich některé vitamíny.
O důležitosti kůže svědčí také to, že jejím prostřednictvím také vylučujeme z těla odpadní látky (například když se potíme) a také udržuje teplo v těle.