Devatenácté století se někdy pojmenovává jako století páry. To proto, že v té době byl důležitým pracovním nástrojem parní válec, který měl lidem ulevit od těžké práce. Principu parního stroje využívají i parní lokomotivy, které je dnes možné při slavnostních příležitostech vidět ještě i na našich železnicích. Jak vlastně lidstvo páru zkrotilo?
Určitě jste někdy viděli pokličku poskakující na hrnci s vařící vodou. Právě této síly se v parním stroji využívá. Pára vzniká, když se voda použitá ve stroji zahřívá – například při spalování paliva (uhlí) nebo třeba během jaderné reakce v elektrárně. Pára se odvádí do válce, ve kterém její tlak pohání uzávěr neboli píst. Ten je kloubovým mechanismem spojený s kolem a otáčí jím. Pohon ale může rozpohybovat leccos, takže na principu parních strojů fungovaly v minulosti také čerpadla a turbíny a lidé postupným vývojem došli až k parním lokomotivám, které táhly celé vlaky.
Nevýhodou parního stroje je jeho malá účinnost – není prostě schopen vydat takovou sílu jako stroje poháněné jiným způsobem. Aby došlo k zahřátí topného systému asi na 1 000 °C, které jsou potřeba k tomu, aby mohl stroj pracovat, je potřeba až několik hodin topit. V neprospěch zařízení zahřívaných hořením uhlí hovořila také nutnost mít dostatečné zásoby uhlí a vody a likvidovat odpad, který při spalování vznikal – popela. I když svou hlavní práci pára vykonala a později byla nahrazena účinnějšími a důmyslnějšími pohony, princip parního stroje je pořád základem mnoha zařízení, která užíváme dodnes.
Jak funguje parní lokomotiva (PDF)