Zatímco například v Číně žijí v současné době v pátém tisíciletí, v našich zeměpisných šířkách jsme teprve docela nedávno oslavili vstup do tisíciletí třetího. Je to proto, že v různých místech a v různých civilizacích se v dávných dobách používaly odlišné typy kalendářů. Spousta jich do dnešního dne nevydržela a byla nahrazena jinými typy, některý ale v dané civilizaci převládl a používá se dodnes. V Číně dnes mají tak vysoký letopočet díky tomu, že jejich kalendář byl sestaven v roce 2637 před naším letopočtem.
Ať už je to, jak chce, všechny kalendáře, které kdy měla lidská civilizace k dispozici, mají jedno společné: vycházejí ze sledování pohybu vesmírných těles. Lidé si totiž už v dávných dobách všimli, že se některé jevy, které jim udávají životní rytmus, po určité době opakují. Střídání světlo a tmy tak určilo základní časovou jednotku – jeden den. Další časový úsek byl dán měsíčním cyklem, tedy dobou, za kterou Měsíc ubyde od úplňku po nov a znovu vyroste až do úplňku. Tato perioda rozdělila věčnost na měsíce. A stejně tak si museli lidé v minulosti všimnout i toho, že Slunce je vůči Zemi v průběhu roku v odlišných polohách. Vzniklo tak dělení na roky.
Prakticky už nejstarší kalendář, který jsme schopni z archeologických nálezů dovodit, byl kalendář egyptský. V Bablonské říši měl svůj vlastní kalendář každý městský stát a další významnou kulturou, která do historie kalendáře promluvila výrazněji, byli Mayové. Všechny starověké civilizace se snažily rok rozdělit na stejnoměrné části, ale protože by se poloha vesmírných těles v konkrétní den rok od roku stále více lišila, museli k pravidelným měsícům přidávat další různě dlouhá období, aby se kalendářní čas srovnal s časem astronomickým. A tak to bylo dlouho. Důležitý prvek pak do vývoje kalendáře vnesl římský císař Gaius Julius Caesar, který zavedl reformu kalendáře a přijal takové rozdělení roku, jak ho známe dnes. Vznikl tak juliánský kalendář, který se stal díky rozšíření křesťanství základem systému mnoha civilizací. Důležité zavedení pravidla přestupných roků, kdy se v kalendáři přidává jeden den kvůli dorovnání běhu času se skutečným pohybem těles, přinesla reforma papeže Řehoře XIII. Vznikl tak kalendář gregoriánský, kterým se dodnes řídíme.
… na rozdíl od mnoha jiných jazyků, které názvy měsíců přejaly z latiny, si je čeština pojmenovala podle sebe? Vznikl tak například leden, pojmenovaný podle ledu, duben, pojmenovaný podle rašících dubů a srpen, jemuž dalo jméno kosení polí srpem.
… gregoriánská reforma kalendáře přeskočila ze 4. na 15. října 1582? Lidé vlastně během jedné noci prospali 11 dní.
… v českých zemích byl gregoriánský kalendář zaveden nejdříve na Moravě (začátekm roku 1584) a poté v Čechách (v červenci 1584)?
… dříve nebyl přestupným dnem 29. únor, ale den, který se vkládal za 23. únor, takže vlastně 24. únor?
… týden vznikl tak, že lidé rozdělili dobu, po kterou Měsíc nabývá na síle nebo ubývá (14 dnů) na polovinu? Došli tak k sedmi dnům, které mají velký význam v křesťanské symbolice, neboť podle Bible Bůh potřeboval sedm dní na to, aby stvořil svět.
… pro zjištění, zda je daný rok přestupný (má 366 dní), nebo ne, existuje velmi přesné pravidlo? Rok je přestupný, pokud je jeho číslo dělitelné čtyřmi. Výjimkou jsou letopočty dělitelné číslem 100, ovšem s výjimkou roků dělitelných 400. Poslední výjimkou jsou letopočty dělitelné 4 000, které nejsou nikdy přestupné.
Přestupný rok na Dětských stránkách