V domácnostech na celém světě jich prý žije asi 600 milionů, takže mohou o to, kdo bude oblíbenějším domácím mazlíčkem, směle soupeřit se psy. Z divokých koček se totiž v blízkosti člověka a jeho obydlí vyvinuly ochočené kočky domácí, které mu jsou velmi dobrým společníkem. Existují desítky jejich plemen, které se dělí do čtyř velkých skupin. A jejich zdomácnění jim prodloužilo život.
Kočka divoká se totiž běžně dožívá zhruba pěti let, kdežto kočka domácí zhruba troj- až pětinásobku, ale známé jsou i případy, kdy se kočky chované doma dožily více než třiceti let. Říká se, že mají sedm životů. Může za to jejich mrštnost a páteř, která se může ohnout do úhlu 180 stupňů. V jejich malém těle je téměř 250 kostí a přes 500 svalů. A když padají z dostatečně velké výšky, jsou rychle se přetočí, aby vždycky spadly na nohy. Při tom ještě narovnají tlapky, vyhrbí hřbet a pokrčí nohy, takže se jim podaří náraz při pádu ztlumit. Díky těmto schopnostem jim často pád neublíží a jsou schopny přestát bez úhony i pád z výšky několika desítek metrů. Rekordmanem je v tomto ohledu jeden kocour z Floridy, který přežil pád ze 16. patra, tedy z téměř 60 metrů. A když jsme u rekordů, zde je ještě jeden: Při porodu vrhne kočka většinou kolem pěti koťat, ale může to být dokonce až deset. Nejvíce mláďat porodila v roce 1970 čtyřletá barmská kočka, které se jich narodilo devatenáct a patnáct jich přežilo.
Kočky mají velmi dobře vyvinutý zrak, sluch a čich. Jsou schopné vidět za šera a umí rozpoznat, odkud vychází zvuky. K dobrému lovu a orientaci v prostředí jim pomáhá i 200 milionů čichových buněk. A díky citlivým tlapkám jsou dokonce schopné vnímat chvění, takže se už osvědčily také při předvídání zemětřesení. Proč ale včas neutekla kočka, která v roce 1999 přežila na Tchaj-wanu ošklivé zemětřesení a našli ji až po osmdesáti dnech v troskách zříceného domu, nám není známo.
Pracovní list na Dětských stránkách
Kočičí rekordy (v angličtině)